Jestli tak jako já cítíš vůni kopretin

Hoši moji milí, Zbrdi, Krotitelé dechů, Kokoti,

hlavou se mi honí neskutečně barevnej krátkometrážní 5D film, kde každá minuta vydá za rok života, který je plný vůní (a smradů) a s každým dalším obrazem přichází další překvapení.
Ten film se nedá vyprávět, a jediný promítací zařízení, který tenhle formát přehraje, jsou naše hlavy – i když jsou některé pasáže zaznamenány ve výrazně zhoršené kvalitě, celkový dojem z díla je zároveň ohromující, a přitom místy budí až komorní dojem pocitu skromného štěstí prožitého malým chlapcem, kterému v uších zní známá melodie…..

Jestli tak jako já cítíš vůni ojetin,
jestli tak jako já rád dýcháš modrý dým,
jestli tak jako já máš mopeda rád
zašeptáš

Už víš i já jet chci,
po cestách našich přání
neboj se řítc miluji
když jedem kam chcem my!

…..a ten pocit, „KDYŽ TĚ NIKDO NESERE!!!!“….ten je k nezaplacení

Díky všem za účinkování v tomto snímku a za perfektní ztvárnění svých rolí!!!!
(Speciální poděkování patří Nítovickým Komárům za dramatickou noční pasáž)

  • Středeční výprava (thx to „Kauli“ Mařena)
    540 km (mapa na Seznamu – načtení trvá dýl)
  • Čtvrteční devítka z Minas Morgul (thx to Nadlesník):
    353 km, průměrná rychlost 33km/hod, kolo se točilo 10 hodin a 41 minut

Lofi Tuna dodává:

Akorát mi nejde do hlavy, že se už ani nedá udělit zmrd zájezdu. Všechno to klape, nikdo nesere a funguje to samo!!!!

Butchi co to je za lidi, co to jenom je doprdele za lidi……..

DB Tour 2016 – příprava

Nazdar Šulini,

z důvodů informačních šumů ohledně letošní vyjížďky jsem se rozhodl předem zasáhnout, a názorově, časově i prostorově roztříštěnou diskusi nediskusi nasměrovat do jednotného paprsku, kterýmžto se za několik málo dní společně zařízneme do asfaltu a šotoliny dobrodružstvím provoněných prázdninových cest ;o)))))))

Za tímto účelem jsem neváhal kontaktoktovat těžko kontaktovatelného Předsedu a vyžvědět, postavíli se opět do našeho čela – s radostí můžu tlumočit, že se vyjížďky hodlá zůčastnit v plné síle – a dokonce by rád připustil kontrolovanou diskusi nad tématem vyjíždky – tedy termínem a především směrem, případně pak cílem nebo i cíli ;o)

Za tímto učelem sám předseda navrhl sejít se tento pátek – na libovolném místě – já bych navrhnul třeba Vlašku jako tradiční výchozí bod našich dobrodružství – a společně se domlvit nad mapou na výše uvedeném tématu…

Svoje návrhy samozřejmě můžete předem podávat též elektronicky ;o)))

Předem bych uvedl, že předpokládaný termín je pro odvážnější již od odpoleních čtvrtečních hodin dne 30.6. (tento čas se zapřisáhl vyrazit velký LofiTuna Vojtyla – „i kdyby měl jet sám a třeba do…“) – do neděle 3.7., případně pondělí 4.7. – pro ty co by to nemohli dobrzdit se naskýtá prostor až do 6.7. ;o)))

Na cestu s vámi se těší
Olaf Jarmil Matesson

Největší událost roku 2014 – NÁVRAT KRÁLE

Tato událost má přímou návaznost hned na několik předešlých i budoucích událostí – především na největší událost roku 2008 – kdy byl za nevyjasněných okolností odcizen nekalými živly nejcennější z nejcennějších strojů našeho krotitelského spolku – sám předsednický Pramoped Bohouš (více o Bohoušovi: Jak to všechno začalo). Další takovou událostí byla oslava padesátých narozenin samotného předsedy všech krotitelů (toho času bez stroje) – vzdušného Dušana a třetí takovou související událostí byla snaha Dušanových kamarádíčků o návrat předsedy do čela již dlouho zmateného a dezorientovaného krotitelského roje tím, že mu po dlouhých smutných letech bez Bohouše vyrobí z posháněných dílů jeho věrnou kopii – tato snaha však měla pro všechny nečakané až šokující vyústění, které mnohým potvrdilo, že ne jen to na co si můžeme sáhnout doopravdy existuje…

Pokus o resuscitaci pacienta – aneb Krotitelé žijí ;o)

Milí přátelé ve stroji, Krotitelé dechů,

Z hloubi e-mailové schráně se mi podařilo po pár letech vyhrabat e-mail od pana Kubrtonnena s přístupovými údaji k administraci těchto webových skoromrtvých stránek – a když jsem se podíval na datum posledního příspěvku – 12.6.2012 – od jistého Lofi Tuna Vojtyly (toho času zdolávajícího stezky Nepálských výšin), zmocnil se mého svědomí pocit povinnosti pokusit se alespoň o částečnou resuscitaci tohoto komatózního wéwéwé pacienta.

Tak tedy – lovíc ve svém nepříliš spolehlivém paměťovém médiu, pokusím se alespoň stručně nastínit, co se od posledního inkriminovaného příspěvku od LTV naší skupině přihodilo. Pokusím se navázat přímo na přetrženou přízi výše uvedeného sloupku „ Ceko Moped aneb jak Franz Kafka s kyblíčkem do Krumlau“ – tato akce se opravdu uskutečnila a nebýt poměrně bohatého obrazového materiálu, který v průběhu cesty vznikl, jen obtížně bych v paměti lovil stěžejní témata tohoto výletu – takto však mohu shrnout alespoň ve stručných bodech…

„Vau Drei“ aneb „jitrnice kterou svět neviděl“ konečně vyjela

Tak dlouho očekávaná „jitrnice krerou svět neviděl“ alias „Vau Drei“ z dílny ambiciózního mladého sportovce Pána Prdění spatřila poprvé světlo světa…bohužel nebyla pro ostaní účastníky vyjíždky k vidění přliš dlouho…po několika málo vteřinách, kdy nás „normální“ jedoucí s křečovitě sevřenou rukojetí na unavenou dvojku přelétla černá čmouha s jedničkou roztočenou kamsi za hranici chápání – po zařazení druhého stupně pak zmizel PP za nejistě projetou zatáčkou s nohou na zemi a hnědym flekem na trenýrkách – pak už ho dlouho nikdo neviděl až do té doby, když zjistij, že samotného ho prostě jezdit nebaví…v podstatě se tak dobrovolně vyřadil ze standardně využívaného pásma otáček mezi 0–5000…buď si tedy bude muset hledat kamarády mezi silnějšími kubaturami anebo zprovoznit „Vau zwei und Halb“ alias Modráka, který má přecijen výkonovou křivku blíže našim vyhlídkovým strojům…nicméně…PP je zdaleka nejrychlejší…investice se vyplatila 😛